25. let ZUŠ Klobouky u Brna

Jindřich Demela  v ZUŠ pracuje 24 let, kytara, kontrabas, cimbálová muzika

 

V tomto školním roce slaví ZUŠ Klobouky u Brna 25. výročí svého založení, jako samostatná školská instituce. Chtěli bychom Vám zde nabídnout malé ohlédnutí do minulosti hudebního školství v Kloboukách, nahlédnutí do současnosti a k tomu i pohledy a názory současných pedagogů na hudební školu v Kloboukách, žáky v ní, hudbu a tanec jako součást moderního života.

 

Počátky hudebního školství v Kloboukách u Brna až do současnosti

 

O původu hudebního vzdělávání v Kloboukách u Brna hovoří kronika města z let 1942–1960. Od konce 30. let 20. století až do r. 1955 (s přerušením v době II. světové války) učil hře na housle a klavír majitel soukromé hudební školy Eduard Odstrčil. Míval 30 i více žáků, kteří platili 30 – 40,- Kč měsíčně. Soukromě vyučovala hře na klavír v letech 1938 až 1960 učitelka hudby paní Stanislava Štefanová. Asi 30 jejích žáků každoročně vystoupilo veřejně na produkci. Účinkovala se žáky při různých oslavách. V letech 1938 až 1945 vyučoval v Kloboukách na své škole také Rudolf Zavadil. Učil hře na všechny hudební nástroje (hlavně na housle a na nástroje dechové). Řídil 40-ti členný sokolský orchestr mladých. Pořádal koncerty podle přání a různá kulturní vystoupení. S Josefem Ošmerou uspořádal pásmo klobouckých písniček v brněnském rozhlase. V roce 1959 byla založena v Kloboukách hudební škola, pobočka hustopečské Lidové školy umění. Prvním ředitelem byl Josef Zapletal a po něm Marie Fialová a dalším učitelem František Volek. Učebny byly zřízeny u Zelinků a u Fillů. Vyučovalo se hře na housle, klavír a akordeon. Učitelé pořádali každý rok vystoupení žáků, obyčejně na konci školního roku a účinkovali s žáky v kulturních vložkách při různých akcích. V letech 1962 – 1964 vzrostl počet žáků z 58 na 91 žáků.         28 žáků studovalo hru na klavír, 18 hru na akordeon a 12 hru na housle. Počet učitelů zůstal stejný. Na pobočce v Kloboukách působili, pí. uč. Fialová, p. uč. Volek a p. uč Luzar. Jak pedagogové, tak žáci spolupracovali se sborem pro občanské záležitosti, vystupovali při různých oslavách a výročích. Na škole působil smyčcový soubor, který v roce 1965 reprezentoval školu v okresním kole soutěže souborové hry, kde získal 3. místo. V roce 1968 se poprvé objevuje pokus zřídit na Lidové škole umění v Kloboukách vedle hudebního oboru i obor taneční. Počet pedagogických pracovníků se tímto rozrostl o učitelku tanečního oddělení. Bohužel, přesné jméno kronika města neuvádí. Pouze poznámku, „Taneční oddělení, v němž bylo 25 žákyň (od 6 do 13 let) se dělilo na 3 skupiny, vedla je baletka z Brna.“  Avšak taneční oddělení nemělo dlouhého trvání a již další rok měla LŠU v Kloboukách jen hudební obor. Na postech pedagogů i v nabídce vyučovaných nástrojů se neodehrála žádná změna. Změnilo se jen sídlo školy. Ta byla přemístěna do budovy na Sadové ulici. Personální změny přinesl rok 1970, kdy do školy nastoupil Jaroslav Tůma a vystřídal Marii Fialovou na postu ředitele školy. Marie Fialová nadále působila jako klavírní pedagog a společně s Františkem Volkem a Jaroslavem Tůmou vyučovali 67 žáků. Ani tato změna neměla dlouhé trvání a v roce 1971, se Marie Fialová opět stala ředitelkou pobočky LŠU Hustopeče v Kloboukách. Počet pedagogů doplnil Jaroslav Opluštil a nabídka vyučovaných nástrojů se rozšířila o dechové nástroje a kytaru. O flexibilnosti pedagogů svědčí pestrost vyučovaných nástrojů – klavír, housle, akordeon, jako nejstabilnější základ výuky a pak nástroje dle aktuálního zájmu žáků jako jsou trubka, kytara, bicí nástroje, klarinet. Také výčet mimoškolních aktivit je úctyhodný. Kromě pravidelných každoročních školních besídek žáci a učitelé účinkovali při různých oslavách (Vítězný únor, VŘSR, Osvobození města), spolupracovali se Sborem pro občanské záležitosti a kulturním programem doplňovali svatby, vítání občánků do života, setkání jubilantů apod. V roce 1978 došlo k vytvoření dechového souboru, pro který byly zakoupeny nástroje a zvuková aparatura. Vedoucím souboru byl ustanoven soudruh Sedláček.  Bohužel bližší informace o jmenovaném kronika neuvádí. V dalších letech k výrazným změnám v pedagogickém a nástrojovém obsazení školy nedocházelo. Vedení školy obstarávala Marie Fialová, která vyučovala hru na klavír, hru na housle a na kytaru vyučoval Jaroslav Opluštil a hru na akordeon a klarinet František Volek. Jen z důvodu nové vyučovací koncepce, kdy každý žák měl hodinovou dotaci 1, 5 hodiny týdně, došlo ke snížení počtu žáků ve škole z 63 na 56 žáků. Při kulturním středisku byl založen pionýrský dechový soubor, který se již po roce působení zúčastnil okresní přehlídky dětských dechových hudeb a vysloužil si nadšené ovace publika. V roce 1984 odešla paní Marie Fialová do starobního důchodu a pedagogický sbor doplnila soudružka Kuklová, která založila malý pěvecký sbor. V roce 1985 se v souvislosti s pionýrskou dechovou kapelou, objevuje požadavek na jednoho učitele dechových nástrojů, který však nebyl kladně vyplněn. Počet žáků se ustálil na 60 dětí. Tento stav vydržel do roku 1989.

Vznik samostatné instituce

 

            Významným krokem pro hudební vzdělávání Kloboukách bylo získání právní subjektivity 1. 1. 1995. To už hudební vzdělávání ve městě mělo více jak 60-ti letou tradici. První ředitelkou nově vzniklé instituce byla paní Hana Krajčovičová. Ta dokázala postupně sestavit kvalifikovaný pedagogický sbor, který umožňoval dětem studovat širokou škálu nástrojů. Postupně byla založena dechová hudba a cimbálová muzika. Od roku 1996 došlo k rozšíření školy o výuku tanečního oboru.

K 1. 8. 2001 byl jmenován ředitelem školy Jindřich Demela, který navázal na svou předchůdkyni, paní Krajčovičovou, která dokázala dát škole opravdový řád a vytyčit správný směr, kterým by se mělo současné a moderní hudební školství ubírat.

Základní umělecká škola Klobouky u Brna je školou dvouoborovou. Výuka je organizována v  hudebním a tanečním oboru. Hudební obor navštěvuje ve školním roce 2020/2021 172 žáků. Cílová kapacita žáků školy v hudebním oboru je naplněna. Předměty výuky: Housle, violoncello, kontrabas, klavír, cimbál, akordeon, kytara, keyboard, sólový zpěv, sborový zpěv, zobcová flétna, příčná flétna, klarinet, saxofon, trubka, tenor - baskřídlovka, tuba a bicí nástroje. Soubory školy - cimbálová muzika, dechový soubor a pěvecký sbor.

ZUŠ Klobouky u Brna změnila od školního roku 2017/2018 po 32 letech své hlavní sídlo. Nyní hudební obor ZUŠ působí v nebytových prostorách 1. a 2. poschodí bývalého domova mládeže MěSOŠ. Jedná se o bývalé ubytovací zařízení pro studenty Městské střední odborné školy, které už škola jako ubytovací zařízení několik let nevyužívá. Škola má společný vchod a vestibul s ubytovacím zařízením MěSOŠ, které škola poskytuje v přízemí budovy.

ZUŠ má nyní celkem 9 učeben, koncertní sál pro 70 diváků, sborovnu, kancelář pro ekonomku školy a dva sklady hudebních nástrojů. Učebny jsou velmi dobře vybaveny nábytkem, hudebními nástroji, dostačující výpočetní technikou pro práci pedagogů a výuku žáků.

Ve všech místnostech jsou rozmístěny domácí telefony k elektronickému otevírání vstupních dveří a na každém PC v učebně je instalován kamerový program, který snímá přes tři kamery příchod a odchod žáků, pedagogů a všech ostatních osob do budovy i z budovy. Kamerový systém má pouze funkci ochranou a zabezpečující bezpečnost žáků a zaměstnanců školy. Z celkového počtu 212 žáků jsou 2/3 žáků dojíždějících. Vzdálenost školy k autobusovým zastávkám je cca 100 m. Dopravní obslužnost je velmi dobrá.

Počtem pedagogů je hudební obor tím silnějším oborem. Je to obor veřejnosti nejviditelnější a nejvíce vnímaný. Výuka hudebního oboru je z velké části na velmi vysoké úrovni, protože ve škole vyučují zkušení učitelé i řada aktivních hudebníků, členů orchestrů a různých žánrových hudebních uskupení, kteří jsou žákům dobrým vzorem a motivací pro jejich práci.

Taneční obor navštěvuje ve školním roce 2020/2021 40 žákyň. Cílová kapacita žáků školy v tanečním oboru je také naplněna. Předměty výuky: přípravná taneční výchova, taneční průprava, taneční praxe, současný tanec, lidový tanec, klasická taneční technika.

Od roku 1996 do 2006 probíhala výuka v kloboucké sokolovně. Taneční obor sídlí od roku 2006 v jedné z učeben MěSOŠ, která je od hlavní budovy vzdálena asi 250 metrů. Bývalá učebna vaření byla přebudována za podpory vedení města Klobouky u Brna na prostorný zrcadlový taneční sál. K tomuto sálu užívají žákyně také přilehlou šatnou a sociální zařízení. Pedagogickou činnost zabezpečuje jedna vyučující. V sále TO je položena speciální krytina (baletizol) pro výuku TO, oddělení je vybaveno ozvučovací technikou, která je využívána k výuce. Do učebny tanečního oboru byla zakoupena velká LCD televize pro usnadnění výuky TO – ukázky tanečního umění na DVD, na internetu. Vyučující dokáže žáky velmi dobře motivovat k práci v tanečním souboru a uvážlivě volí prostory pro prezentaci tanečního oddělení na veřejnosti. Veřejné koncerty tanečního oddělení se uskutečňují v krásných a důstojných prostorách divadla v Boleradicích. Vyučující spolupracuje s učitelkami tanečních oddělení na ZUŠ z okresu Brno – venkov a podílí se významně na zajišťování vystoupení pro své žákyně v těchto partnerských školách. Pro TO je dle potřeb zajištěna výroba a nákup tanečních kostýmů pro veřejná vystoupení. Ve větší míře jsou kostýmy na koncerty TO zapůjčovány z Národního divadla v Brně, kde je díky dobrým osobním vztahům zajišťuje vyučující TO.       

Na základní umělecké škole v Kloboukách působím 24 let a to je dostatečně dlouhá doba k vytvoření pevných vazeb k prostředí, ať již na profesionální či citové úrovni. Není mi lhostejná minulost školy, kterou znám jako bývalý žák, současnost, tím méně budoucnost. Škola za dobu své poměrně mladé existence – právní subjektivita od 1. 1. 1995, do té doby pobočka LŠU Hustopeče – vždy patřila k těm úspěšným na okrese, svými pedagogickými výsledky (což nejvýstižněji potvrzují úspěchy žáků v soutěžích ZUŠ) se dokonce začala řadit i mezi nejlepší školy v krajském měřítku, ale i na celorepublikové úrovni – zvláště za posledních 14 let. Rovněž žádná kulturní událost v Kloboukách a v širokém okolí se neobejde bez přímé účasti ať už pedagogů, nebo žáků školy, kteří se aktivně zapojují do kulturního dění. Naším cílem je udržet tuto dobrou tradici a rozvíjet výbornou prestiž školy v regionu po odborné pedagogické a kulturně společenské stránce.

 

Eva Grundová v ZUŠ pracuje 3 roky, klavír

 

U nás v Základní umělecké škole v Kloboukách se snažíme našim žákům předat především lásku k hudbě. Je to také i místo, kde děti navazují nová přátelství, těší se z úspěchů ze soutěží či podařeného koncertního vystoupení. Ovšem nic není zadarmo, a když nahlédneme za oponu, můžeme zjistit, že cesta k pódiu vede přes spousty hodin cvičení, dřiny a trpělivosti, kterou musíme mít i my učitelé. I přes to všechno umění tvořit hudbu je krásná věc a určitě stojí za to!

 

Bohdana Hlaváčková DiS. v ZUŠ pracuje 2 roky, zpěv, hudební nauka

 

I když jsem na Základní umělecké škole v Kloboukách této škole začala působit teprve nedávno, před dvěma lety, chtěla bych vyzdvihnout především příjemnou a milou atmosféru, která na škole panuje. Mohu si dovolit srovnání, neboť působím i na dalších školách, ale tímto je škola v Kloboukách jedinečná.  Nejen mezi učitelským sborem, ale i z celého kolektivu, tvořeném dohromady pedagogy a žáky vyzařuje krásná pozitivní energie. K tomu přispívá i moderní školní budova, která umožňuje pracovat v příjemném prostředí s kvalitními nástroji a počítačovým vybavením. Největší „bohatství“ vidím ale v dětech, které školu navštěvují. Všechny pochází z mimořádně hudebního kraje, mají o výuku zájem a jejich vzdělávání a objevování krás hudby je radostí pro každého pedagoga. 

 

BcA. Martin Husák v ZUŠ pracuje 5 let, housle

 

ZUŠ v Kloboukách u Brna mě vlastně provází celým životem. Na ZUŠ jsem začal zpěvem a pak k tomu přidal housle. Postupně se ukázalo, že housle budou tou cestou, kterou bych se chtěl vydat. Po studiu na ZUŠ jsem nastoupil na konzervatoř v Brně. Už během studií na konzervatoři jsem přemýšlel nad tím, že bych se do Klobouk zase rád vrátil. Avšak ne jako student, ale jako učitel hry na housle. Po studiu na konzervatoři jsem zahájil studium na JAMU v Brně a začal vyučovat v Kloboukách u Brna.

Po pěti letech pedagogické činnosti na ZUŠ V Kloboukách u Brna, musím přiznat, že jsem zde opravdu spokojen. Jako první bych rád uvedl, že pracovní podmínky jsou zde velice příjemné. Mám zde k dispozici celou škálu houslí, takže mohu každému žákovi vybrat takový nástroj, jaký přesně potřebuje. K tomu mám také veškeré příslušenství k nástrojům. Jsem si vědom toho, že to na jiných ZUŠ není samozřejmostí.

Jsem také rád, že vedení školy řeší veškeré organizační záležitosti zkušeně, přímočaře a s jasným výsledkem. Momentálně bych chtěl poukázat na nově vybudovaný sál v ZUŠ, který dle mého názoru vyřešil spoustu problémů.

Nejvíce bych však pochválil spolehlivost a pracovitost svých žáků. Jsem rád, že o hru na housle je takový zájem. Žáci se snaží pravidelně cvičit, což je vlastně při studiu na housle to nejdůležitější a vlastně asi i to nejtěžší. Často přemýšlím nad slovy svého profesora, který mi vždy říkal: „Když je žák připraven, najde se i učitel.“

Musím ale vyjádřit poděkování také rodičům. Možná to ani nevědí, ale už způsobem výchovy nastavují určitá pravidla při výuce.

Na závěr je potřeba říci, že hra houslová má ve společnosti stále významné postavení. Už samotné cvičení na nástroj pozvedá kulturu v naší zemi. Právem se housle označují jako královský nástroj. Tóny, které dokáže vyloudit skvělý hráč na nástroj, jako by přicházely z jiného světa…

Přeji ZUŠ v Kloboukách u Brna především to, aby stále předávala pozitivní vztah k hudbě a nadále vychovávala mladé muzikanty.

 

Bc. Lenka Koudelková v ZUŠ pracuje 23 let, klavír

 

25 let - to už není 5 nebo 10 let, to je už vlastně čtvrt století. Pro mne je to trochu symbolické číslo, protože jsem na ZUŠ v Kloboukách začala učit, když mi bylo právě tolik, kolik je v tomto roce naší "hudebce". Čas letí a za 2 roky bude 25 let mé působnosti v Kloboukách u Brna.

      Když se zpětně podívám, vidím spoustu práce mých bývalých i současných kolegů: vznikl dechový soubor, vychovalo se několik cimbálových muzik (nebo aspoň muzikantů, kteří se tomu i nadále aktivně věnují), funguje sbor, žáci odchází studovat na konzervatoře a mnozí už sami učí. Každým rokem vidíme prezentaci baletního oddělení a v neposlední řadě se pravidelně zúčastňujeme soutěží celostátních nebo mezinárodních.

     Významnou událostí bylo stěhování ze staré budovy do větších prostor bývalého internátu, kde po 2 letech působení vznikl i krásný koncertní sál, kde se mohou konat různá vystoupení a akce školy.

      Před nedávnem jsem byla svědkem toho, že když jsem se zmínila hudebnici z Brna, že učím v Kloboukách u Brna, řekla: "Tam máte dobré klavírní oddělení..." V tu chvíli jsem se pousmála (neprozradila jsem, co učím) a uvnitř se dmula pýchou, jakou má naše ZUŠka pověst.

     Za 25 let se toho spoustu stane. Když jsem do Klobouk nastoupila co by začínající učitelka, nenapadlo mě, kolik let tu strávím. Dnes si uvědomuji, že do Klobouk jezdím moc ráda a nedovedu si představit, že bych šla učit jinam. Zanedlouho možná k nám přivedou svoje děti ti žáci, s kterými jsme před 25lety začínali a člověk si uvědomuje, jaký je ten život, i ten učitelský, koloběh.

      Ale ať už jsme v ZUŠce 25 let či 5, dobrou školu dělají dobří učitelé, kteří mají svojí práci rádi a vzájemně žijí v přátelské atmosféře. Přála bych si, aby takové lidi ZUŠ v Kloboukách vždy měla.

 

Mgr. Jiří Lomič v ZUŠ pracuje 11 let, keyboard, akordeon, hudební nauka

 

Dvacet pět let je v životě člověka poměrně dlouhá doba, ale při budování tradice základní umělecké školy je to takový hezký základní kámen. Když se dívám na některé fotografie žáků, které jsou zveřejněny na chodbách ve škole, přemýšlím, jestli tito dnes již dospělí lidé vezmou do ruky svůj hudební nástroj a zahrají si...

Po rekonstrukci školy jsou pro současnou generaci žáků připraveny mnohem lepší podmínky ke vzdělávání, než tomu bylo např. před 10 lety, kdy jsem ve škole začínal pracovat a snažil jsem se "nastartovat" výuku hry na elektronické klávesové nástroje. Dnešní děti mají mnoho možností, jak realizovat své koníčky a záliby, takže bych přál sobě i všem kolegům, aby se k nám všichni naši absolventi, které se podařilo hudbou oslovit, vraceli v podobě svých

dětí. Také jim bychom rádi předali něco z toho, co sami umíme.  

 

Ludmila Nováková v ZUŠ pracuje 28 let, violoncello, zpěv, sborový zpěv

 

Čtvrtina století není moc, ale není to zase tak málo. V koloběhu života člověka jedna generace. V životě školy je to podobné. V některých rodičích, přivádějících svoje ratolesti k talentové zkoušce, poznáváme naše bývalé žáky. Že se vracejí, teď už se svými dětmi, vidíme moc rádi. Asi jim tenkrát v naší ZUŠce nebylo zas tak zle. I když jako tenkrát, tak i dnes je to stále stejné. Pořád dokola: Přidej v domácí přípravě! Nebo: Kolik minut denně hraješ? A také: Bez pravidelného cvičení to nepůjde! Věci vzácné nikdy nejsou zadarmo. Stejným metrem měříme hodinu za hodinou všem našim malým, větším i téměř největším zákazníkům, ale žádný strach. Ať je to jak chce, hudebka musí zůstat pěkným koníčkem. Místem, kam chodíme všichni rádi. Žáci i učitelé bez rozdílu. A tak bych chtěla popřát našemu oslavenci – kloboucké Základní umělecké škole do dalších čtvrtstoletí hodně zapálených pedagogů a ještě více zapálených žáků, kteří budou schopni svým uměním dělat radost nejen sami sobě, ale především svému okolí, aby byl svět kolem nás čím dál krásnější.

 

Veronika Morgošová DiS. v ZUŠ pracuje 1 rok, klavír

 

ZUŠ Klobouky u Brna hodnotím svojimi očami jako školu s nadanými žiakmi a so silným klavírnym oddelením, čo mne jako učitelke klavíru imponuje. Úroveň žiakov je značne daná tým, že musia prejsť príjimačkami, kde sa častokrát hlási omnoho viac žiakov, ako sme schopní prijať. Zároveň musím vyzdvihnút aj celkový postoj žiakov a rodičov k povinnostiam, ktoré im prináležia k štúdiu hudby.

 

 

 

 

Katka Pastorková DiS. v ZUŠ pracuje prvním rokem, klarinet, saxofon, zobcová flétna

 

V Základní umělecké škole v Kloboukách u Brna působím jako pedagog krátce. Pocházím z Broumovska v Královehradeckém kraji a přestěhovat se na Moravu bylo pro mě velice těžké rozhodování. Asi každý člověk je trošku nervózní, když jde první den do nového zaměstnání, kde nikoho nezná. Tento pocit jsem měla také, ale už hned od prvního momentu, od první pedagogické porady ze mě ten strach - nervozita spadla. Vidíte skupinu lidí - kolegů, jak se všichni se všemi baví, po prázdninách se všichni rádi vidí. Už v tento moment jsem se na této škole cítila dobře. Postupně jsem poznávala nové kolegy, pana ředitele, své děti a jejich rodiče. V porovnání s minulou prací v ZUŠ, kde jsem působila dva roky, je tady až neuvěřitelně dobrý kolektiv, skvělý pan ředitel, který vám vždy rád a ochotně se vším pomůže - poradí. U všech dětí cítím, že je to opravdu baví a chtějí se dál a lépe vzdělávat. Konečně se cítím jako pedagog, a ne jako chůva jak z předešlé ZUŠ z velkého města. Vím, že Morava byla pro mě to nejlepší rozhodnutí, jsem moc ráda, že tu mohu být. Věřte, že to je skvělý pocit těšit se a ráda chodit do práce.

 

Petr Pospíšil dipl. um. v ZUŠ pracuje 15 let, žesťové nástroje, dechový soubor

 

Na klobouckou základní uměleckou školu jsem nastoupil jako učitel do dechového oddělení již v roce 2005. Za těch patnáct let, které působím na zdejší „zušce“, prošla škola opravdu velkou proměnou.

Tou největší změnou bylo asi stěhování do nově zrekonstruované budovy, díky které naše škola získala konečně reprezentativní prostory a zázemí, které si celý kolektiv naší školy určitě zaslouží.

Obdivně, bych se chtěl také zmínit o našem veleúspěšném klavírním oddělení, které sbírá jeden vavřín za druhým na všech soutěžích napříč celou republikou. Vzhledem k velikosti naší školy jsou ty úspěchy opravdu nevídané, a jen dodám, že jste velkou inspirací i pro nás ostatní v dalších odděleních.

Škole bych chtěl do budoucna popřát další a další úspěchy, dobrý kolektiv, spoustu hudebně a tanečně nadaných žáků, ať se všichni v našem novém koncertním sále cítí dobře a ať k nám žáci i rodiče chodí rádi.

 

BcA. Alžbeta Sivčáková v ZUŠ pracuje prvním rokem, příčná flétna

 

Na ZUŠ Klobouky u Brna učím len pár mesiacov, ale aj za ten krátky čas vo mne toto milé prostredie vyvoláva dobrý dojem.  Pre každého zamestnanca je vždy dôležité, aby sa v novom prostredí cítil dobre a k tomu určite prispieva mnoho vecí. Detí, ktoré učím sú veľmi šikovné a majú ochotu posúvať sa a rozvíjať svoj talent. Ku každému sa snažím pristupovať individuálne, pretože každý potrebuje niečo iné. Táto práca je zaujímavá aj v tom, že zakaždým predo mnou stojí originálna osôbka, od ktorej sa môžem aj ja sama niečo nové naučiť.

Veľmi sa mi páči akým vývojom si ZUŠ-ka prechádza a ako sa neustále snaží pracovať na svojej kvalite, aby mohla ponúknuť deťom to najlepšie základné hudobné vzdelanie. Prišla som do prostredia, ktoré je pre mňa ako učiteľa úžasne vybavené. Máme k dispozícii niekoľko nástrojov od rôznych zobcových až po priečne flauty, ktoré si deti môžu požičať. Notový materiál, ktorý mi ZUŠ poskytla je pre mňa obrovskou pomocou. Môžem to porovnať so ZUŠ-kou na Slovensku, kde som začínala učiť od úplnej nuly. Ako začínajúci učiteľ, a v tej dobe ešte študent strednej školy, som si všetko musela zháňať sama a nebolo to pre mňa vôbec jednoduché. Aj vďaka všetkým týmto veciam sa tu cítim veľmi dobre a na učenie a deti sa vždy teším.

Budovanie koncertnej sály je pre každého teraz novinkou a z môjho pohľadu je to úžasná vec, pre ktorú sa ZUŠ rozhodla. Deti by mali byť zvyknuté vystupovať vo väčšej sále, kde majú dostatok miesta, aby sa cítili komfortne nielen oni, ale aj rodičia a ostatní poslucháči. Pre mnohé deti je to zážitok mať koncert a predviesť svojím blízkym čo sa naučili. Pre mňa ako dieťa to bol vždy veľký deň, aj keď som sa musela vždy popasovať s trémou. Myslím si, že aj príjemné prostredie určite prispieva ku krajšiemu umeleckému zážitku.

Som vďačná za možnosť byť na takej výbornej ZUŠ so zapálenosťou a zanietenosťou stále napredovať, učiť kvalitne hudbu a mať pri tom z toho radosť.

 

 

BcA. Lucie Škrháková v ZUŠ pracuje 3 roky, klavír

 

Když jsem před dvěma a půl lety nastoupila jako učitelka klavíru na ZUŠ Klobouky u Brna, začali si mne dobírat mí přátelé v duchu známého večerníčku: "vstávat a cvičit!", nebo "hurá do klobouku", apod. Já se na ně za to ale vůbec nezlobím, protože vtipálci totiž netuší, jak moc mají pravdu.

Učila jsem již na mnoha uměleckých školách, poznala mnoho žáků a rodičů, mám bohaté srovnání, ale nikde jinde se tak ochotně necvičí, jako právě zde. Zdejší děti a jejich rodiče jsou cílevědomí, houževnatí, pracovití, znalí správných životních hodnot, jak jsem zatím v žádném jiném regionu nepoznala. Možná zdejší maminky občas po ránu budí své ratolesti již zmíněnou frází: "vstávat a cvičit!"? Nevím. Ať je to jak chce, zdejší lidé jsou prostě v mnohém výjimeční a já jim tuto snahu samozřejmě maximálně schvaluji a jsem velmi ráda, že nepodlehli okolnímu většinovému názoru děti především rozmazlit, hýčkat, uchránit je od věcí, jež stojí nějaké úsilí, aby náhodou nepřišli k újmě, však to všichni známe.

A tak chvála Kloboukám a všem okolním vískám a vesničkám, chvála vám pilné děti a rodiče, kteří víte, co je dobré! A hudba určitě patří z mnoha důvodů mezi ty nejlepší věci, které znám. Takže až zase pojedu do práce, tak si budu opět a opět připomínat: "hurá do Klobouk!"

 

MgA. Jana Suchá v ZUŠ pracuje 14 let, učitelka tanečního oboru

 

Tanec miluji odjakživa a ráda ho sdílím a spoluvytvářím společně s dětmi, které učím. Někdy učím já je, někdy učí ony mě a tak se navzájem obohacujeme. Věřím, že tato práce má smysl, protože je zde přítomná radost z pohybu jako z jednoho nejstaršího projevu vyjádření sebe sama. Když vidím úsměv na tváři dětí a jejich radost z pohybu, hudby a tvořivosti a jak jejich symbiózou  společně vzniká něco hezkého, tak mám z toho velkou radost, jelikož to obohacuje nejen tělo, mysl ale také otevírá srdce-co si přát více.

Děkuji za tuto nádhernou práci, kterou miluji a možnost že jsem součástí kvalitního pedagogického týmu a vedení školy Klobouky u Brna, čehož si nesmírně vážím.